Víkendy s rodiči. Doba školních výletů nebo třeba nádherné babí léto, kdy je škoda zůstávat doma.
Památky. Přírodní zajímavosti. Rozhledny. Horské štíty. Svačiny. Vrzající pohorky … a často i vrzající potomek…
“Proč tam musím???“ „ Kdy už tam budem???“ „Tady nic není!“
A vy víte, že je…
… jenže,
jak to vrzajícím potomkům nebo neposedným žákům a rozjíveným studentům ukázat, jak je zaujmout??? (ano a platí úměra, čím jsou starší, tím zpravidla více protestně vržou, ať jim mažeme marmeládu do svačin, jak chceme :o))
Pro začátek:
Nechtějme z nich udělat zapálené mladé historiky, milovníky hor a dlouhých cest…
… i my rodiče, učitelé, lektoři, tety a strejdové jsme jenom lidé a někdy v dobré víře chceme dětem předat příliš (vím, o čem mluvím … i děti a dospělí v mém okolí, vášeň je vášeň, tu kofolou na výletě za poznáním jen tak neuhasíš :o)).
Chceme, aby děti viděly hned, aby pochopily, aby využily příležitosti na maximum…
… a tak naléháme, čteme z průvodců dlouhé texty, zatímco děti nemají čas, protože musí textovat s přáteli, poletovat kolem, nezapomínat dávat najevo pubertální vzdor nebo se jim prostě nechce zrovna být v klidu…
… ale co když jen chtějí vidět věci jinak?
která mohou vnímání památek u dětí i puberťáků pošoupnout tím správným směrem, aniž by si toho tak úplně všimli (toho, že jsou na hradě, v muzeu či turistické stezce přes půlku Vysočiny si už všimli, to už nezachráníme :o)).
Hledejme to, kde se téma dané památky nebo přírodní zajímavosti prolíná s tím, co je baví… i kdyby to měla být vtipná textovka kámošům nebo post na instagramu.
… a naslouchejte těm jejich bez kritiky :o). Pocity, i prosté líbí se – nelíbí, v sobě nesou emoce a emoce znamenají vztah, váš zájem o jejich názor, a člověka přirozeně angažují. Emoce také napomáhají zapamatování si a potomek si často velmi dobře vybaví, kde byl a jak to tam na něj působilo… pro začátek dobrý, ne?
Pocit z místa je často první moment k probuzení zájmu. Nenuťme dětem hned informace, nechejme je hledat odpověď na otázky, proč se jim tu líbí – nelíbí, co ten pocit asi způsobuje… Nechejme děti přemýšlet o památkách a místech po jejich vlastní ose… ono se to časem vrátí v dobrém a informace a plíživý hlad po nich začne přicházet sám později…anebo taky ne, ale i to je v pořádku… zkusili jste to!
položená jen tak mimochodem, je často zázrak vedoucí tu k delšímu, tu kratšímu rozhovoru.
… když se vám nenápadně daří tyhle tipy aplikovat v praxi, nesnažte se samou radostí konečně vytáhnout turistického průvodce a ten text přečíst nebo společně studovat tabule naučné stezky… mohli byste být odhaleni! Pěkně nenápadně sem tam utrousit něco zajímavého, jen tak mezi řečí, opatrně, bez velkých očekávání :o))
Tak co myslíte, zkusíme to?
P. S. Tyhle řádky vám píše profík, který v dětství byl ochoten chodit například na běžky jen pod příslibem zmrzlinového poháru na každé míjené horské chatě :o))… a pak že to nejde…
… že je příslib dobrého jídla povolený podpůrný prostředek jsem vám neřekla? ;o))
