(Mikropovídkový triptych)
1
POVÍDKA HOSPODSKÁ
Ta podlaha chutnala jako…
… ajťák po ránu, co je na ránu. Protivnej jen proto, že musí vstávat. Chutnala jako detektiv, co hledá poslední zbytky sebeúcty po včerejší návštěvě baru. Řezník, co už dva dny nevydrhl svůj krám. No fůůůůůůj, to jsou blbý nápady.
Dobře, tak aby to nebylo příliš. Chutnala sladce, po pivoňkách, po zahradnici, která si včera zašla na pivo jen tak, s kamarádkou, která pivo nepije… Tak díky tomu tu zůstalo i trochu čisto.
Chutnala taky něžně po dítku, co se tu včera batolilo po kolenou a s pečlivou přesností měnilo barvu kolen na svých světlých tepláčkách z pomněnkově modré na tmavěhnědobéžošedivou s příměsí občasné černi.
Chutnala taky po snech studenta, který tu včera vrkal do své milé. To vrabčí hnízdo na hlavě mu fakt slušelo.
Chutnala hořce po nudě té milé, která koukala studentovi s vrabčím hnízdem přes rameno a přes všechny jeho sny.
Chutnala hloupě, přesně jako můj pocit, že se na to musím dívat. Že zrovna já jsem si musela všimnout, že je zase o jedny přehlížené sny víc.
Chutnala teatrálně. Jako všechny příběhy, které se nad ní splétaly výčepnímu pod rukama. A jako jejich sladké i hořké konce nad ránem. V každé spáře, v každé prasklince téhle podlahy člověk najde příběh.
Jednou se ta podlaha smála jako tanečnice, které sousedi, po vzoru slavných filmových scén, strkali za výstřih drobné bankovky a ona pak za ně o zavíračce musela doplatit útratu… No jo, pivo, tanečnice a počítání málokdy jdou dohromady, a to i v tom případě, že to od začátku pojmete vypočítavě.
Už jste někdy ochutnali vypočítavost? Nic moc, co? Asi jako kaviár na poprvé. Nebo cibetková káva, když jste si těsně před její konzumací přečetli, co ji dělá tak vzácnou. No fůůůůj.
Taky chutnala jako mlčenlivý číšník s otráveným obličejem, kterému se dnes do směny od dětí vůbec nechtělo.
A po drobcích, které po štamgastech zůstávají pod stolem od brambůrek, pivních tyčinek a krajíců chleba, které původně tvořily duo s utopencem.
Taky chutnala po octu od jednoho utopence, který včera Pepovi upadl na zem, když se do něj netrefil vidličkou z hliníku. Utopenec přežil. Pepa přežil. Ať žijí mikroby! Nebo mikrobiom?
Chutnala jako sladké ciao fešného italského prodavače zmrzliny odnaproti ze stánku… Zmrzlinu není dobré míchat s pivem, ani když je prodavač fešák.
Ta podlaha chutnala jako stovky podrážek, které po ní už prošly a možná i jako ty všechny další, které na ni ještě rytmicky naťapou,.. bláto, prach, špínu, rozbřesk, pláč nebo smích.
Rytmus života je třeba zakusit.
…myslí si pokaždé mop, když tu podlahu stírá….
2
ELEKTRONICKÉ PODPISY
Naivní matematik, který zůstává ve stínu svých učitelů
Ajťák, který zatíná zuby pokaždé, když musí s klientem promluvit
Detektiv, který umí najít řešení na dně sklénky
Řezník, který má v krámě stále narváno
Zahradnice: společenská zahradnice se zálibou v pivu na zahrádce
Kamarádka: dobrý posluchač, kterému ale pivo nechutná
Dítko, nadšený lezec po kolenou
Student, zasněný romantik
Milá, která toho romantika přehlížela
Výčepní, naslouchač příběhům
Tanečnice: tančím pro radost i pro výdělek
Sousedi, tak kdo je z nás větší furiant?
Číšník, kterému se nechce z domu od dětí
Štamgasti: brambůrky a pivo, spolehlivá útrata
Pepa, co miluje utopence
Italský prodavač zmrzliny, vášeň je mé jméno. Máte ráda sladké, slečno?
A jak byste se dnes podepsali vy?
3
STRACHY
Naivní matematik se bojí, že udělá chybu. Na tabuli, v excelu i ve svém životě.
Ajťák, ten se nebojí ničeho, snad jen, že zase bude muset někomu něco vysvětlovat. Vždyť je to nad slunce jasný, no ne? Jedničky a nuly, nic víc. Pohoda, džez, život za odměnu…
Detektiv je vlastně psychologem. Bojí se tmy. Bojí se tmy v lidských duších. A jen barová sklenka prozrazuje, jak moc je zranitelný.
Řezník, ten se snad bojí jen, aby neťal do živého… A ruku na srdce, kdo z nás ne?
Zahradnice… největším strachem jsou určitě slimáci, mšice a sucho. A taky lidi, co šlapou do záhonů a nezalívaj kytky.
Kamarádka se bojí, že jí nebude potřeba. Že nebude mít s kým kamarádit.
Dítko, to se nejdřív nebojí ničeho. Pamatujete se na ten pocit důvěry? Strachy mu implantujeme až výchovou v Matrixu.
Student, strach ze zkoušky? Ale kdeže! Strach nepropást pařbu přece!
Milá má strach, že by se třeba nelíbila…
Výčepní. Prázdná hospoda, to je děs. A taky ten poslední opilec, co se zavile drží futer od dveří do lokálu a ani trochu se nebojí o prsty.
Tanečnice. Jasně, že se bojí, že zestárne. Že nepomůžou ani vitamíny.
Sousedi, nepřipouští si to, ale bojí se, že jich spolu s přibývajícími lety bude ubývat.
Číšník se bojí o práci, protože doma děti. Ty děti, od kterých se mu do lokálu na noční vůbec nechce. No řekněte, nebyla by lepší pohádka na dobrou noc?
Štamgasti se nebojí, že si nebudou mít co říct. Snad spíš, že dojde rum. Anebo, že prohrají dnešní slovní potyčku o kdeco.
Pepa se bojí, že výčepnímu dojdou utopenci. A taky se bojí jít domů. Proto vždy ty tři rumy nakonec. Na odvahu.
Italský prodavač zmrzliny – už dávno se nebojí, že by podlehl některé z těch dlouhonohých krásek. Spíš, že v tom vedru nestačí doplnit vanilkovou.
A jaký je váš největší strach?
No tak jo. Asi jste se dnes nic nového nedozvěděli… ale možná jste se někdy cítili stejně… Co?
P. S. Mikrotexty začaly vznikat v rámci výzvy Reného Nekudy, čistě jako hraní se slovy. Proč? Pro zábavu! A taky, protože je to skvělý didaktik, mrkněte www.renenekuda.cz
