Někdy jsou dny dlouhé a pochmurné. Někdy se zdají stále stejné a už člověk neví, co by.
A možná ani nemá náladu a vše jde tíž než obvykle.
Taky to znáte?
Taková podzimní klasika… brzo tma, mlha a pošmourno celý den. Člověk i celý svět pod „dekou“ zatažených mraků. A nejraději by byl pod dekou i opravdově. Občas to jde. Ale jindy se už chce z té nálady ven.
A co na to pomáhá? Rozbít stereotyp!
Tím největším kladivem, které najdeme. Upnout pozornost na každou maličkost, kterou děláme. Být tady a teď.
… Anebo to celé otočit! A začít dělat nezvyklé maličkosti a drobné blázniviny cíleně.
Taková blbost! Dalo by se říct, a byla by to vlastně pravda…
„To myslíte jako vtip, ne?“ Zaznělo unisono z úst starších puberťáků, když jsme s tím nápadem přišli… a přesto to nakonec bylo dost prima!
Před časem jsme s mužem objevili webovou platformu dramox.cz, která nabízí možnost jít do divadla… virtuálně. Zkrátka koupit lístek ve formě online předplatného a vybrat si ke zhlédnutí některé z nabízených přestavení. A divadla, do projektu zapojená, takto podpořit.
A proč vám to píšu? Nejen proto, že jsme viděli skvělé představení Dejvického divadla Černá díra a dvě hodiny se všichni – mladší i velcí – bavili a smáli díky neskutečným hereckým výkonům. Ale také jako inspiraci k vyzkoušení.
A co že měli starší puberťáci za pouhý vtip?
Naštěstí ani ne tak divadlo samotné jako letmý nápad, kterého jsme se někteří (dobře, hlavně některé…) s vervou okamžitě chytli:
Když do divadla, tak se vším všudy!
To pubertální povytažené obočí tak bylo hlavně kvůli „nutnosti“ hodit se do gala. – Když přišlo na občerstvení, už to bylo v poho 😉.
A tak jsme se všichni hodili do gala. Zavzpomínali, co vše je možné o přestávkách objevit
v divadelních kantýnách a z domácích zásob nachystali šampaňské i džusy, namazali chlebíčky
a orestovali mandle se solí. Z křesel se, díky tvořivosti dcery, stala číslovaná sedadla,
a dokonce jsme v obýváku vykouzlili dvě lóže…
Prostě divadlo se vším všudy.
Vlastně jenom taková maličkost, blbost, jak zaznělo na začátku.
Ale nakonec docela prima hra pro celou rodinu. Spolu s divadelním představením nám zlepšila náladu a večer měl zase trochu jinou atmosféru… A přidala trochu hravé bláznivosti do stereotypních dnů, kdy jsme v době lockdownu uzavření doma, zdánlivě mimo tep života.
Jasně, fungovalo to krásně, protože to přineslo závan něčeho jindy běžného, co je teď v původní podobě nedosažitelné.
Ale pamatujete? Jako malí jsme si hrávali „na něco“ – na prodavačky, na doktora, na paní učitelky, prostě na život. A dělali jsme to se vší pečlivostí a poctivostí, do všech důležitých detailů. A byli jsme tam, opravdově, v té situaci. Ano, všichni to známe. A děti to velmi dobře umí.
A vlastně je to docela prima univerzální a jednoduchý recept proti trudnomyslnosti. Tedy, když si to dovolíte, když se do toho položíte. Když se rozhodnete, že si tu situaci užijete se vším všudy.
Tak na co si zkusíte s dětmi zahrát? Na divadlo jako my? Nebo na návštěvu michelinské restaurace k večeři?
